ShagyaArab.com

Do roku 2012 jsem vstupovala se svými koňmi v tomto stavu:

Shakira březí, porod očekáván koncem srpna , pod sebou měla 3,5 měsíčního Shadího , který byl určen po odstavu na prodej.

Safíja poprvé březí, porod očekáván začátkem března, od vánoc 2011 osvobozená od práce pod sedlem.

Salim, penzista v důchodu , zatím akční a v očekávání připouštěcí sezony.

Safíja porodila 20. února, zcela nečekaně a o 3 týdny dříve. Prostě přišla večer z výběhu , zhltla večeři a po osmé večer přivedla na svět krásnou kobylku. Kobylka dostala jméno Soraya a je po plnokrevném arabském hřebci Sarid, který je ověřen ve sportu na nejvyšší drezurní úrovni. Safíja se ukázala jako vynikající matka.

Malý Shadí si myslel, že se Soraya narodila jen proto, aby si měl s čím hrát. Z počátku si musela Safíja malou hlídat, aby ji rozdováděný Shadí neodvedl pryč. Časem jak Soraya rostla , troufala si na rozpustilé honičky a řádila pak s o pět měsíců starším Shadím, co to šlo.

Hned na jaře mě překvapily postupně dvě mé velmi dobré kamarádky. Jedna se zamilovala a chtěla Shadího, druhou si získala hrdá a temperamentní Soraya. Nakonec si obě dvě ode mě hříbata koupily.

Salim začal na jaře připouštět, střídaly se mu na dvoře kobylky všech barev a mnoha plemen. A tak byl spokojený. Užíval si jak připouštění, tak úlohy hlavy rodiny, kterou již léta plní velmi zodpovědně. O obě mé klisny i jejich děti ( svoje dítě + vnouče ) se příkladně stará při společných chvílích ve výběhu.

V létě odešel do nového domova Shadí. U své nové majitelky se letos dočká dvou svých polosourozenců , protože obě jeho nynější kamarádky, klisny Tereza i Adina, jsou březí po Salimovi.

Srpnová Národní přehlídka v Plástovicích už předem pro mě byla spíš povinnost než radost. O tom, jak jsme si ji „ užili “ si můžete přečíst na hlavní stránce našeho webu. Byla to premiérová show malé Sorayi, ta využila této příležitosti a předvedla se, myslím, víc než skvěle. Těší mě ohlasy na její výborný exteriér a pohyb.

Dva dny po přehlídce , opět o tři týdny dřív ( ale u Shakiry žádné překvapení ), přivedla Shakira na svět kobylku. Konečně po třech hřebečcích! Přestože jsem ji v noci hlídala , nakonec jsem zrození malé Sameerah propásla. Zkušená Shakira, která předtím rodila vždy v noci, si letos počkala až ráno vypadnu. Dobře se najedla, počkala si na vykydání a nastlání a porodila chvilku po poledni, když nebyla v maštali ani noha. Já jsem dorazila cca v jednu, po telefonátu, že si to mám jít do maštale přepočítat :) . Malá už byla skoro suchá a stála. První černá šimla, ostatní praví sourozenci se narodili hnědí. Je to neskutečný mazlík ( typické pro všechna hříbata po Salimovi ) , nechá se patlat od kohokoliv , jedno, zda jsem to já, nebo cizí lidé, které potká venku při vyjížďce . Úplný opak hrdé Sorayi , která zjevně preferuje za pána jednoho člověka.

Soraya, která po odchodu Shadího byla chvilku bez parťáka, si Sameerku oblíbila. Jejich hry byli o dost něžnější a bezpečnější., než když si hrál se Sorayou Shadí. Přeci jen, kobylky jsou mírnější.

V listopadu Soraya odjela do nového domova. Odstav byl pro Safíju silně stresující, bylo to její první hříbě a tak to prožívala velmi intenzivně. Brzo si však našla cestu ke své malé sestře a ve výběhu tráví se Sameerou většinu času. Také malá Sameerah půjde po odstavu z domu, byla zadaná ještě před tím, než se narodila. Její budoucí majitelka jezdí za Sameerkou pravidelně na návštěvy od jejího narození, takže už se holky znají.

Těší mě, že se u mě na prodej hříbat letos ptalo poměrně dost lidí. Obzvlášť o obě kobylky byl zájem i mezi chovateli. Spousta kupců se vždy najde, až když už jsou hříbata zadaná. Ale nelituji, všechna moje hříbátka budou mít pěkný domov.

A co letos?

Po ročním odpočinku na jaře Shakiru a Safíju připustím. Zdá se, že kupce na svá hříbata nebudu hledat dlouho.

Možná letos po dlouhé pauze zase vytáhnu Shakiru na přehlídku . Pokud by se konala Evropská přehlídka v dosažitelné vzdálenosti , pravděpodobně bych vzala obě klisny spíše tam.

Safíju na jaře čeká více práce pod sedlem , když byla březí a kojila, moc práce na přiježdění jsem neudělala a chodili jsme jen do terénu .

Salim bude dál užívat důchodu v rodinném kruhu.

A CO NOVÉHO VE PSÍ SMEČCE?

V roce 2012 jsem očekávala premiéru své fenky Dayky a jejího bratra Montyho ( Dark Diamond, majitelé manželé Liškovi ) na výstavách. Chtěla jsem také složit s Dayou lovecké zkoušky. Přemýšlela jsem, zda znovu nakryju jejich matku Caitlin. Bylo by to podruhé a naposledy ( z důvodu věku).

Vzhledem k tomu , že jsem ve výstavním kruhu nebyla skoro deset let ( s Cait jsem na výstavy nechodila, prioritu v té době měli moji koně), byla jsem zvědavá, co se za tu dobu změnilo.

Zda ještě rozhodčí pískají „ podle ksichtu majitele“ a panuje závist a pomlouvání mezi majiteli, kvůli čemuž jsem kdysi na výstavy jezdit přestala.

A výsledek? Asi je to o něco lepší :-). Rozhodčí se změnili, je víc těch, kteří nemají s chovem bassetů v ČR nic společného. Také v Klubu chovatelů honičů , do kterého jsem před lety utekla z Bassetklubu , je celkem pohoda a klubové akce- jak výstavy tak zkoušky, jsou vždy mile stráveným víkendem mezi přátelskými lidmi.

Přestože „ můj ksicht“ rozhodčí rozhodně neznají , po opatrném oťukání se na výstavách začala Daya i Dark Diamond pravidelně vyhrávat. Už na jaře oba lehce splnili podmínky pro zisk Junior šampiona .

Dark Diamond ( Monty) získal několikrát BOB a téměř pokaždé se pak v dalších soutěžích dostal až „ na bednu “ . Zpočátku jsem ho předváděla já , postupně si ho začala předvádět sama majitelka Petra Lišková . Přestože se Petra vše teprve učila , dokázala v červenci v Mladé Boleslavi, v době, kdy byl Monty ještě ve třídě mladých, vyhrát celou VI. skupinu a získat s ním první BIG! Také fantasticky zabodovali na podzimní speciální výstavě našeho klubu, odkud si Monty odnesl titul BIS ( best in show).

Navštívili jsme společně i několik zahraničních výstav, i tam jsme byli úspěšní . I proto , zcela očekávaně, jsme znovu začali narážet na onu závist a pomluvy :) . Naštěstí to nijak neovlivní ani nás, ani naše psy.

Úspěchy na výstavách jinak nijak nepřeceňuji , je spoustu otitulovaných psů s vadou v exteriéru a spoustu kvalitních, kteří na výstavy nechodí. Také se dál hodlám držet svého kréda- přej ostatním a bude ti přáno , nezáviď a neubližuj. Ke své feně se budu chovat stejně- ať vyhraje nebo prohraje , nemám jí proto, abych si na výstavách cokoliv dokazovala.

Život je o něčem jiném :

Na Národní výstavu v Mladé Boleslavi jsem nejela. Dayka začala krátce před ní totiž hárat. Monty, který již měl splněný titul junior šampiona, byl pořád ještě ve věku mladých a na této výstavě už o nic nešlo. Proto jsem poprvé nechala předvedení Montyho na majitelce a zůstala doma. Byla to ta výstava, kde si Monty došel až pro BIG. Jak mě mrzelo , že jsem u toho nebyla ! Několikrát jsme si ten den telefonovali a já prožívala radost spolu s Liškovými.

Byl to krásný letní den a já jsem se mnohem víc než jindy věnovala všem třem svým psům , zejména starouškovi Vilíkovi, který za mnou celý den chodil a vyžadoval pohlazení. Tomu jsem přinesla ze zahrady první dozrálá rajčata , vždycky je miloval a strašně si na nich i ten den pochutnal. Začíná ti sezona, Vildo, rajčat bude, zdá se dost , slibovala jsem mu. Ten večer Vilíček nečekaně zemřel. Našla jsem ho mrtvého v pelíšku, vedle něj spala nic netušící Caitlin. Bylo mu jedenáct a měl problémy se srdcem :(.

Najednou jsem byla ráda, že jsem do Boleslavi nejela. Byla bych tam do večera, do konce soutěží a propásla tak poslední den, kdy jsem mohla být s naším milovaným pejskem. Každou radost může velice rychle vystřídat smutek.

Ještě se podělím i o špatnou zkušenost, kterou jsem letos s rozhodčími na výstavách udělala:

I v tomto roce jsem zažila rozhodčí, kteří dávali titul „za ksicht“. Naštěstí jich nebylo mnoho.

Zažila jsem rozhodčí, u kterých šlo přinejmenším pochybovat o jejich dobré znalosti plemene basset hound.

( Odpouštím jim , většinou jsou to ti, kteří posuzují všechna psí plemena , nikdy nebudou znát všechna dokonale a jejich chyby nejsou zpravidla úmyslné).

Zažila jsem ale rozhodčí ( naštěstí jen jednou) , kde jsem věděla ihned podle chování, že jsem tady špatně ( osobní averze ) a že na té mojí feně nějakou vadu objeví , i kdyby měla být vymyšlená. Vada se samozřejmě našla :)Zatímco ústně nebyl problém tuto vadu nazvat , do posudku si to paní rozhodčí napsat netroufla ( přeci jen, co je psáno, neodvoláš ) a v posudku se objevila jen mírná verze toho, co vyřkla ústně. Zajímavé bylo, že přestože se jednalo o mezinárodní výstavu , byla zde Daya jediná přihlášená fena ( i to něco o rozhodčí vypovídá ). Nakonec , s trpitelským výrazem a viditelně nerada, zadala paní rozhodčí Dayce CAC , ale CACIB jí dát odmítla . Zajímavé řešení :-). Zatím mě nikdo z mých známých, kteří léta vystavují , nepotvrdil, že by se s něčím podobným setkal. Buď se titul nepřizná vůbec, a nebo, pokud se zadá CAC a není konkurence v jiných třídách, zadá se i CACIB . Paní rozhodčí MĚ prostě dát titul nechtěla a tak MĚ ho nedala . Nakonec , má na to právo :-). S Dayou to asi nemá nic společného.

Konečně po tomto zážitku moje naivní hlava pochopila, že rozhodčí je zapotřebí nejen si vybírat, ale některým je přímo zapotřebí se vyhnout ( a to i mimo výstavní kruhy). Tímto se hodlám řídit v následujícím roce :) . Měla jsem věřit všem z našeho chovatelského klubu, kteří mě od přihlášení k této paní odrazovali. Na rozdíl ode mě své psy nechali doma, ušetřili peníze a nikdo z nich neudělal idioty.

Své výstavní úspěšné tažení v loňském roce Daya i Dark Diamond zakončili hned na začátku letošního roku , kdy oba získali titul Český šampion.

Kromě výstav jsme loni měli v plánu udělat i lovecké zkoušky. Vyrazili jsme na ně v dubnu ve složení já s Daykou a Liškovi s oběma bratry, Montym ( Dark Diamond) a Dartem. Štěňata měla den před zkouškami svoje první narozeniny a na zkouškách, kterých se zúčastnilo 24 psů, byli nejmladší .Přesto jsme uspěli a všichni tři i přes svůj nízký věk zkoušky udělali.

Já jsem tušila, že Daya má na víc, a tak jsem trochu potrénovala a přihlásila jí na další zkoušky ještě na podzim. Týden před zkouškami jsme si na výcvikovém dni zkusily přejít velmi náročnou stopu, která vedla těžkým terénem a přímo středem bahnitého kaliště, kam se chodili rochnit divočáci z celého okolí. Daya předvedla na této stopě práci, která mě vehnala slzy do očí. I od výcvikářů, zkušených myslivců, se jí dostalo pochvaly, byla skvělá. Proti této stopě to o týden později na zkouškách byla brnkačka , Dayka dala i ostatní disciplíny s nejvyšším koeficientem a ze zkoušek si odnesla pracovní titul CACT.

Co víc si od fenky ze svého chovu přát- je krásná a ještě šikovná …( protože je přeci moje :-)). A hlavně stejně jako její bratři má výbornou povahu a toho si cením víc, než výstavních úspěchů .

Dayky matka Caitlin už mít další štěňátka bohužel nebude. Daya tedy zůstává mojí jedinou chovnou fenou a vkládám do ní své další chovatelské naděje.

V letošním roce dokončíme s Daykou ( i Montym ) rozdělané šampionáty ( SR, Rakousko, ….) a možná už koncem roku se poohlédnu po vhodném kvalitním psovi a odchovám první Dayky potomky.

DO ROKU 2013 PŘEJI VŠEM TO NEJLEPŠÍ !!

Dayka s kamarádem na zkouškách

Koncem listopadu nadešel čas odstavit Sorinku a rozloučit se s ní.

Pro mě a zejména pro Safíju to bylo těžké.

Já jsem si malou Sorayu velmi oblíbila a nutno říci, že kdybych neměla koně v nájemní stáji a nemusela platit horentní částky za jejich ustájení , zůstala by tahle kobylka doma. Narozdíl od hříbat po Salimovi není sice Soraya žádný mazlík , ale vždy mě zdravila ze všech koní jako první, ještě než jsem vešla do stáje. Soraya bude koněm jednoho pána , pokud mu bude věřit, udělá, co mu vyčte v očích.

Safíja také snášela odstav Sorayi špatně, bylo to její první hříbě a trvalo téměř 14 dní, než se dala dohromady.

I Sorince trvalo, než si v novém domově zvykla. Nyní už ale od její nové majitelky chodí samé pozitivní a nadšené zprávy. Vypadá to, že si holky vzájemně " sedly " .

A já jsem moc ráda, že další moje hříbátko našlo výborný nový domov!

Soraya video

Podělím se o video z letošní Národní přehlídky v Plástovicích.

Je v podstatě pro zasmání a dokazuje, jak těžké je předvést klisnu, když má pod sebou takovou nezbednici, jako je naše malá Soraya . Není divu, že Safíja ani v kroku, ani v klusu nemohla předvést co umí.

Zato Sorinka předvedla vše, co si předsevzala. Ale je zlatá, že se alespoň po té, co se tak pěkně předvedla, nechala v klidu odchytit :)

Safíja a Soraya video

Novou galerii má malá Sameerah ( na fotkách je jí 6 dní ), několik nových fotek má také ve své galerii půlroční Soraya .
Více...

V pondělí 20.8. , tentokrát poprvé bez mé přítomnosti a dohledu, porodila Shakira své páté hříbě.
Více...

Z Brna mi přišel pozdrav od majitelky 3 letého Shamara Safiho - Jarmily Kiliánové. Více...